Airforum.cz

Můžete mi někdo prosím osvětlit rozdíl mezi rekuperací a regenerací vzduchu?
Jedná se v obou případech o zpětné využití tepla?
Je jedno jaký termín použiji, jsou to prakticky synonyma?
Je nějaký výpočtový vztah mezi oběma pojmy?
Může klasická větrací jednotka s deskovým výměníkem také regenerovat?
Umí jednotka s keramickou vložkou typu Inventer rekuperovat vzduch?

Kopírováno z qpro.cz
Regenerační výměníky pro zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu pracují na principu střídavého předávání tepelné energie z a do hmoty výměníku (výměník se regeneruje). Z tohoto principu vyplývají i zásadní odlišnosti oproti rekuperátorům, kde jsou oba proudy pevně vzájemně odděleny stěnou výměníku. U regeneračních výměníků oba proudy vzduchu (přívodní i odpadní) protékají a omývají střídavě stejný povrch výměníku, a proto u nich může docházet částečně i k předávání hmoty (vzduchu, vlhkosti, nečistot). Této vlastnosti se někdy záměrně využívá zejména k předávání vlhkosti.
Konstrukční řešení výměníků je relativně jednoduché a v současnosti se nejčastěji používají tzv. rotační regenerační výměníky. U těchto výměníků je akumulační hmota tvořena válcem s kanálky, kterými protéká vzduch. Válec je umístěn mezi dvěmi kanály, s přívodním a odváděným vzduchem a pravidelným otáčením dochází k akumulaci tepelné energie v části s vyšší teplotou a naopak k jejímu uvolnění v proudu vzduchu s nižší teplotou.
Dalším konstrukčním řešením je použití pevné akumulační hmoty, kterou střídavě, například systémem klapek, nebo reverzí chodu ventilátoru, proudí přívodní, nebo odváděný vzduch. Z důvodů stability provozu větracího systému se obvykle používají dva bloky akumulační hmoty, které se vzájemně střídají, tak aby přívod i odvod měl relativně stálý průtok vzduchu.
V současnosti se běžně používají rotační regenerační výměníky s tepelnou účinností 65-75%. Použitím větší akumulační hmoty, velkého povrchu výměníku a principu protiproudu se může zajistit i účinnost vyšší. Protože však zvyšování účinnosti má i své negativní stránky (větší prostorová náročnost, vyšší pořizovací náklady, vyšší tlakové ztráty a podobně), tak u běžných aplikací je třeba zvážit přínos použití výměníku s vyšší účinností.
Každý výměník ZZT (zpětného získávání tepla) je konstrukčně odlišný. Z těchto důvodů obecný výpočet může, na základě jednoduchých parametrů, pouze stanovit předpokládané průměrné hodnoty stavu vzduchu. Základním parametrem používaným pro stanovení kvalit výměníku je termická (tepelná) účinnost. Výrobci často uvádějí pouze jednu hodnotu základní účinnosti (vztaženou k přiváděnému vzduchu), ale skutečná celková účinnost také závisí na konkretních podmínkách, zejména na průtokových poměrech a kondenzaci vzdušné vlhkosti. Skutečná účinnost je proměnná hodnota závislá na řadě parametrů a od jmenovité hodnoty se může odchylovat i o více než 10 %. Cílem výpočtu je zjistit předpokládaný stav vzduchu za výměníkem a přenášený tepelný výkon a vlhkost.

MIRAS píše:U regeneračních výměníků oba proudy vzduchu (přívodní i odpadní) protékají a omývají střídavě stejný povrch výměníku, a proto u nich může docházet částečně i k předávání hmoty (vzduchu, vlhkosti, nečistot).

Jak jsou myšleny ty nečistoty?

Honza Mach píše:Jak jsou myšleny ty nečistoty?

Honzo, představ si, že bys vodu ze studny do domu a vodu z domu do žumpy hnal stejnými trubkami.

To znamená, že když třeba mastnota z vaření sedne na stěnu výměníku, je při zpětným chodu čerstvý vzduch proháněn tímto mastným výměníkem? To od toho nenačichne?

Mastnota z vaření musí nejprve přes filtry digestoře a pak přes filtr vzduchotechniky.
U rekuperačního výměníku se vzduchy nepotkají, u regeneračního ve velmi malém objemu.

odkaz k tématu. http://www.nilan.cz/nazorna-schemata/34 ... perace.htm